Noční déšť
Z prasklého okapu voda stříká, déšť noční klid ruší,
mokré listy k zemi sklání?
svou vůní vody připomíná, co vodopádům sluší.
Po dlažbě bublinky kapek běží, je ještě brzo začít bdít,
z okna ven se do tmy dívám a není problém začít snít.
To noční déšť městu smyje ulitu prachu z fasád,
to noční déšť ti umožňuje vzduch jemně vodou
provoněný plnými doušky nasát.
Miluji déšť, když nocí vejde,
ač sám se před ním skrývám,
na noční déšť se s potěšením,
jež duši klidem naplňuje,
ven z mého okna dívám.
Ticho
Ticho je, když vločka padá na zem závěj posílit,
ticho je, když mlha sedá zastínit ti slunce svit.
Za ticha se k milé blížíš, lásky plody noci sklízíš.
Ticho léčí, ticho ničí i na horách mám ho rád.
I když vítr, jež tu fičí, není s tichem kamarád.
Tichem se vrazi plíží skryti černou tmou,
potichu si rád prohlížím spící lásku svou.
Za ticha si měsíc spřádá v lesní tůni stříbra niť,
tak si víly, jež pak přijdou, v tichu mohou zatančit.
Tajemno se s tichem snoubí, nastraž sluch a poslouchej?
s pokorou jež tichu patří, tichu tiše poctu vzdej.
Jiří Bernáth, ze sbírky Noční déšť
