Dosáhli jste seniorského věku? Máte pocit, že je k vám život nespravedlivý, že už se nemáte na co těšit? Věřte, že s tímto názorem nejste sami, občas tak přemýšlejí i optimisté a daleko častěji pesimisté.
Pesimista řekne, že už v tomto věku nemá cenu slavit narozeniny, že jsme moc staří, optimista naopak řekne, že když jsme se těchto let dožili, že je potřeba je oslavit.
Přednost vyššího věku spočívá v životní moudrosti , kterou jsme během života nastřádali. Přibývající věk také může přinášet zdravotní a psychické problémy.
Na zdravotní problémy máme lékaře. Ale co s psychickými problémy? I ty může v krajním případě lékař psychiatr léčit léky, ale příčinu to neodstraňuje.
Citlivějším způsobem může pomoci psycholog, který umožňuje klientovi se vypovídat
o svých problémech, pomáhá mu tím z nich hledat východisko. Tento způsob léčby se však
u nás ještě nestal běžnou záležitostí.
Jak nebo čím si můžeme pomoci? A máme vůbec možnost tomu nějakým způsobem čelit? Důležité je přijetí etapy stáří se vším, co přináší. Jde o osobní zodpovědnost, kde v popředí zájmu je pohyb, bez něj není života. Odložit některé role, které jsme již naplnili a objevit nové role, nový smysl života ve stáří.
Návod, jak si pomoci je jednoduchý, jsou to aktivity.
Aktivity, které provádíme individuálně (vnoučata, čtení, pletení, křížovky, péče o domácího mazlíčka, zahrádka, květiny?) a aktivity, které se provádějí ve skupině (cvičení, jóga, tanec, turistika, vzdělávací kurzy, počítačové kurzy?).
Je pravda, že v našem věku už potřebujeme svůj vlastní klid, pohodu, dokonce
jsme přesvědčeni, že nám kontakt s lidmi nechybí. Ale čím déle v tomto klidu budeme, tím bude dopad na naši psychiku horší. Najednou začneme se samomluvou, povídáme si s domácími mazlíčky, potud ještě vše v pořádku, ale postupně se propadáme do lítosti nad sebou, cítíme se osamoceni, děti na nás nemají čas, zvyšuje se strach z nemocí, stále více se zabýváme koncem života ? .
A zde začínají být důležité společné činnosti. Těmi se navazují, i když třeba krátkodobé vztahy, které umožňují vzájemnou komunikaci, popovídání si o běžných věcech až po sdělení svých problémů, starostí, obav.
Od toho je už blízko k realizaci rčení: ?Sdělená radost, dvojnásobná radost, sdělená bolest,
poloviční bolest?. Tato lidová moudrost má v oblasti psychické silný preventivní účinek, kdy nemusíme vyhledat odborníka, nebo která oddálí naši návštěvu jeho ordinace.
Psychologa zde zastupuje naslouchající.
Zvláštní pozornost si zaslouží počítače. Obzvlášť méně pohyblivým, imobilním, umožňují kontakt se světem, pomocí počítače mohou se vzdělávat, dopisovat si, přes skype (telefon, který je zdarma) mohou si popovídat se svými blízkými, známými.
Všichni v tomto věku máme menší nebo větší problémy, proto se nesnažme být s nimi
sami. Vykročme naproti jeden k druhému. Smyslem života jsou mezilidská setkávání, která obohatí každý den. Najděme si cestu, na které svého naslouchajícího potkáme. Pravděpodobně také on má své starosti a my mu můžeme oplatit stejnou mincí.
Považujme se za děti štěstěny, že jsme se dožili vyššího věku, není to každému dopřáno. Žijme jej naplno, jak nám to zdravotní stav dovoluje, vždyť je dost možností, kterými dokážeme zmírnit nebo dokonce usměrnit pesimistický pohled na naše stárnutí a na problémy s tímto věkem spojené.
PaedDr. Marie Blažková
